Zavolejte zvěrolékaři

+420 237 837 529

veterinární ordinace Praha

Lucernský honič

Lucernský honič je vedle bernského, švyckého a jurského jedním ze čtyř stávajících plemen švýcarských honičů, která jsou typově shodná, ale liší se zbarvením. Lucernský je břidlicově modře stříkaný (vzniklo spojením černých a bílých chlupů) s černými plotnami a pálením na přesně definovaných místech. Problémem plemene je tendence k tmavnutí a přechod až k hnědému nádechu, což bylo v dřívějších dobách řešeno meziplemenným křížením s honičem bernským. Ojediněle se proto stávalo, že ve vrhu byla štěňata dvou barevných rázů.

Lucernský honič Předci dnešního lucernského honiče byli chováni ve velmi početných smečkách a používáni při parforsních honech. Vyžadovala se od nich tedy maximální vytrvalost, houževnatost, odolnost, samostatnost i přizpůsobivost a vzájemné respektování se při práci, stejně i nekonfliktnost vůči ostatním psům. Lze předpokládat, že tehdy docházelo ke striktní eliminaci jedinců, kteří těmto požadavkům nevyhovovali a touto selekcí ke stálému upevňování požadovaných vloh k lovu.
Dnešní lucernský honič je dokladem této, zatím příliš nezkažené, historie chovu. Jedná se o velmi přírodního psa s výrazně zachovanými přirozenými instinkty. Má vynikající prostorovou paměť, z které vyplývá naprostá jistota při orientaci v terénu. Pes přesně ví, kde se pohybujete, zvěř vyhledá, intuitivně nažene před vás a hlásí pronikavým a silným hlasem. Podle jeho výšky, což je vlastně mírou vzrušení, se naučíte poznat, co před sebou pes žene, nebo po jak čerstvé stopě jde. K práci se dá skvěle použít samostatně, ve smečce oceníte jeho smysl pro spolupráci. Fyzicky vystupuje do popředí neúnavná energie a vytrvalost, kdy vydrží pracovat opravdu celý den.

Lucernský honič chov K lidem je přátelský a vítá všechny nové podněty. Chovaný u boudy, stejně tak odložený 8 hodin v bytě, rozhodně šťastný nebude. Je to historicky pes žijící ve smečce a tu potřebuje mít neustále kolem sebe. Samota je pro něj nepřirozená, není solitérní, potřebuje neustálý kontakt. Neznamená to ale, že by si tvořil závislou vazbu na pána a činilo mu zátěž odejít s kýmkoli, kdo mu poskytne zábavu. Důležitá je pro něj aktivita a akčnost.
S výcvikem lucernského honiče není problém, pokud jako prioritu zvládnete přivolání a odvolání ze stopy. Všechny aktivity spojené s pohybem – překonávání nejrůznějších překážek na povel - bude pes po jejich pochopení provádět s nadšením. U cviků poslušnosti dá najevo, že ho nebaví, ale při zjednání respektu je bude plnit i na dálku. Nošení předmětů a aportování honičům vlastní není, ale díky jejich vnímavosti zjistí, co se po nich požaduje a cviky plní. Sportovního chytače balónků, či jiných předmětů, z něj však asi těžko uděláte.
Výcvik je potřeba provádět svižně živou a hravou formou, občas se musí přistoupit k mírným donucovacím prostředkům, kontrastní metoda je samozřejmostí, stejně jako důslednost. Pokud pes zjistí, že cvik pokaždé udělat nemusí, tak ho jednoduše pokaždé neudělá.
Stopu při dohledání honič vypracuje bez problému, k tomu je přímo předurčen. Při přípravě na zkoušky mějte na paměti, že pes si díky svému výbornému nosu lomy na stopě zkracuje, nebo jde hodně po větru. Vracejte ho, až když máte jistotu, že on jistotu na stopě opravdu ztratil.

Lucernský honič plemeno Nejsem myslivec, psa jsem si pořídil jako aktivního společníka a tak ho i vedu. Složení barvářských zkoušek pokládám za samozřejmost už z toho důvodu, že při nácviku se upevňuje kontakt mezi majitelem a psem, tomu je navíc poskytnuta přirozená činnost a zábava, ale především – majitel svého psa může plně poznat a pochopit. Zdá se mi velmi absurdní, že mnozí v Klubu chovatelů švýcarských honičů jsou vysloveně proti, aby lovecký pes měl lovecké zkoušky.
Cílem mého článku je upozornit veřejnost mysliveckou na kvality těchto psů a veřejnost chovatelskou na určitá důležitá specifika v potřebách a chování lucernského honiče, která by měla být předmětem zvážení před jeho koupí.
Směr a cíle chovu nejrůznějších plemen jsou neustále diskutovanými tématy. Právě proto bych si dovolil uzavřít následujícími větami.
Přestože se již nejezdí na hony na koních a nejsou v kurzu mnohopočetné smečky, věřím, že tito zajímaví psi jednoznačně najdou své pracovní uplatnění u našich myslivců.

Lucernský honič štěňata Zaznamenal jsem tendenci honiče přetvořit na psy společenské, kteří by se měli vodit na flexi vodítku po parcích ve městě, aniž by si majitelé uvědomili jejich identitu. To mi připadá pro tyto psy naprosto degradující.
Chov lucernských honičů u nás teprve začíná a nezbývá než doufat, že se nám podaří oslovit a kontaktovat pouze ty zájemce, kteří nezneužijí jejich líbivý exteriér ke komerčním záměrům pod „ušlechtilou“ záminkou jakéhosi rozmnožení málopočetného plemene.

MVDr. Karel Sladovník, článek byl publikován v příloze Lovecký pes časopisu Myslivost, 4/2006